Stále oblíbenějším zaměstnaneckým benefitem se stává možnost používat služební vůz i pro soukromé účely. Taková nabídka může sice znít působivě, finančně až tak výhodná není. Používání firemního vozu pro soukromé jízdy se totiž dle zákona kvalifikuje jako nepeněžní příjem, se kterým souvisí určitá daňová zátěž, nutnost platit vyšší odvody apod.

Zaměstnanec služební vůz v podstatě “splácí”

Současná právní úprava říká, že zaměstnanec – může se to však týkat i statutárního zástupce či osob na DPP – používající služební vůz i pro své vlastní účely má každý měsíc nepeněžní příjem v hodnotě 1 % z pořizovací ceny vozu včetně DPH. Pokud tato vstupní cena nezahrnovala DPH, daň se k této částce připočte. Pokud tedy zaměstnanec dostane od firmy k užívání např. Škodu Octavia v hodnotě půl milionu korun, má dle zákona každý měsíc nepeněžní příjem ve výši 5000 korun (1 % z půl milionu). Snížení hodnoty vozu v rámci amortizace není zákonem o daních z příjmu bráno v potaz. I pokud bude zaměstnanec vozidlo používat třeba pět let, kdy je jeho cena výrazně nižší než prvotního půl milionu, stále je povinen počítat s částkou 5000 korun měsíčně.

Jeden zaměstnanec může teoreticky dostat neomezené množství vozů

Čistě teoreticky může firma poskytnout svému zaměstnanci klidně deset i dvacet vozů měsíčně. V takovém případě však měsíční nepeněžní příjem vyplývající z toho benefitu bude činit 1 % ze souhrnné hodnoty všech těchto vozidel. Pokud tedy má zaměstnanec právo soukromě využívat např. dodávku a osobní auto v celkové hodnotě 1 milion korun, bude mít měsíční nepeněžní příjem 10000 korun. Zatímco maximální hodnota takového příjmu a potažmo maximální počet soukromě využívaných firemních vozů zákon neupravuje, jako minimální hodnotu takového nepeněžního příjmu stanovuje částku 1000 korun měsíčně. To v praxi znamená, že pokud např. firma zakoupí služební vůz v bazaru za 50000 korun a následně jej nabídne zaměstnanci, ten bude muset měsíčně počítat s částkou nikoliv 500 korun nýbrž 1000. Něco podobného se bude dost možná týkat i těch zaměstnanců, kterým společnost nabídne jako soukromý vůz používat např. skútr či motorku v ještě menší hodnotě. Stále bude platit minimální hodnota nepeněžního příjmu 1000 korun měsíčně.

Změny na výplatní pásce na konkrétních případech

Dost bylo teorie. Pojďme se nyní podívat na pár konkrétních případů znázorňujících, jak nepeněžní příjem ve formě služební vozu dokáže zahýbat s čistou mzdou. Náš první imaginární zaměstnanec bude mít hrubou mzdu 30000 korun a bude využívat výše zmíněnou Škodu Octavia za půl milionu korun. To znamená, že jeho měsíční příjem bude definován jako 35000 korun. Každý měsíc pak tomuto zaměstnanci přistane na účtu čistá mzda asi 20000 korun. Ovšem v případě, že by žádný služební vůz nedostal, bylo by to více než 22000 korun. Pokud by se však zaměstnavatel rozhodl tomuto zaměstnanci zvýšit mzdu finančně, nikoliv možností využívat firemní vůz, na oněch 35000 korun, jeho čistá mzda by poskočila na více než 26000 korun. Roční daňový odvod plynoucí z využívání soukromého vozu tak bude u tohoto zaměstnance asi 33000 korun.

Služební vůz může znamenat nutnost odvádět peníze za zdravotní pojištění apod.

Někteří zaměstnanci, příp. osoby v jiném než klasickém zaměstnaneckém poměru, se musí připravit na to, že možnost využívat služební vůz pro své vlastní účely, se může projevit i v odvodech sociálního a zdravotního pojištění. Typicky se toto bude týkat všech, kteří pracují na dohodu o provedení práce a jejich měsíční odměna je méně než 10000 korun. Při připočtení tohoto zaměstnaneckého benefitu bude i tento příjem podléhat nutnosti odvádět sociální a zdravotní pojištění.

Provoz vozidla si platí z části zaměstnanec

Firma zpravidla u služebních a zároveň soukromých vozů hradí pouze garanční prohlídky a nutný servis a pak také zákonné pojištění. Pohonné hmoty nad rámec služebních jízd, poškození vozidla apod. jde většinou na rub zaměstnanci. Velký pozor je nutné dávat z hlediska havarijního pojištění. Ne všechna firemní vozidla jsou totiž pojištěná proti zaviněné nehodě. Klidně se tak může stát, že zaměstnanec odepíše nový vůz v hodnotě půl milionu korun a firma pak po něm bude tuto částku vymáhat. Jistě se tak vyplatí zapřemýšlet o možnostech havarijní pojistky. I drobná poškození však mohou vyjít draho. Může se totiž stát, že zaměstnavatel nebude z reprezentativních důvodů souhlasit, aby odjel zaměstnanec na služební cestu v “ťuklém” autě.