Díky silné konkurenci mezi leteckými společnostmi, cestovními kancelářemi a nižší cenové hladině v cílových zemích, míří do všemožných exotických destinací stále více Čechů. Dlouhodobě oblíbené je Thajsko, jezdí se však i do Indie, Keni, Vietnamu či Brazílie. Pokud patříte mezi dobrodružnější povahy a rádi byste poznali i něco nad rámec fakultativních výletů organizovaných CK, máte možnost, podobně jako kdekoliv jinde na světě, si zde zapůjčit vozidlo a na vlastní pěst třeba takové Thajsko projet. Ovšem pozor. Nedělejte to bez přípravy. Zdejší pozemní komunikace se totiž od těch evropských v mnohém liší.

Jiný kraj, jiný mrav

Nespoléhejte se, že pravidla, která znáte z Evropy, platí všude na světě. To se týká především předností v jízdě. Jedete-li po hlavní silnici, bylo by naivní předpokládat, že vám všichni ostatní šoféři přijíždějící z vedlejší silnice dají přednost. S velkým nadhledem je nutné brát také přednosti zprava. Ty sice oficiálně většinou platí, v reálném provozu se na ně však také moc nehraje. V některých zemích pak přednost v jízdě řeší velice originálně: kdo má větší vůz, ten jede první. Připravte se tedy na to, že pro řidiče kamionů či autobusů v podstatě přestanete existovat, velká SUV na vás možná zatroubí před tím, než se před vás vecpou.

Pravidla? Žádná nejsou. Nebo ano?

Řada Evropanů je silničním provozem v zemích Třetího světa hodně zmatena. V podstatě je to pro ně totální chaos, který ale nějakým zázrakem funguje. Ve skutečnost jde ale spíše než o zázrak o léty prověřený systém, který se nám Evropanům může zdát zvláštní. Vzhledem k nesrovnatelně větší hustotě provozu však tento systém má své opodstatnění: pokud by se vůz přijíždějící z vedlejší silnice na silnici hlavní ihned nevecpal (a po hlavní silnici přijíždějící řidič by jej nepustil), stál a čekal by zde tento nešťastník dost možná až do pozdních večerních hodin, kdy utichá dopravní špička. Nejde tedy o žádný chaos. Řidič přijíždějící po vedlejší silnici ví, že jej na hlavní silnici pustí, řidič, který přijíždí po hlavní, naopak ví, že tomuto šoférovi má umožnit průjezd.

Pokud cílovou destinaci neznáte, raději se pár dní aklimatizujte

Příliš nedoporučujeme, aby si našinci půjčovali auta již na letišti či ihned po svém příjezdu. Pokud jsou v dané zemi poprvé, je vhodné se po tamějších silnicích nejprve projet v MHD či taxíkem. Silný kulturní šok by mohl vyústit v nehodu. Dále doporučujeme vypůjčit si spíše malé auto, se kterým se v hustém provozu snadněji manipuluje, ideálně s vyšším posedem. Ten totiž umožňuje mít o dění kolem vás lepší přehled.

Při jízdě se raději zamkněte

S následujícím pravidlem by se sice české záchranné složky jistě neztotožnily, v exotickým destinacích se však doporučuje se při jízdě autem zamykat, a to zejména ve velkých městech v nočních hodinách. Není totiž nic neobvyklého, že např. na semaforu se k nám přiblíží ozbrojený motorkář, který otevře dveře a ne příliš zdvořile požádá o kabelku, ledvinku či přímo o nějaký ten dolar.

Železná trpělivost je důležitější než benzín v nádrži

Za žádných okolností se nerozčilujte, nikomu nenadávejte či nevyhrožujte, a to ať vám udělal cokoliv. Nakonec na to totiž doplatíte. Připravte se, že v řadě exotických zemí čas plyne tak trochu jinak. Ve velkých městech není nic neobvyklého, že v zácpě strávíte hodinu, dvě či pět. Prostě když to nejede, tak to nejede. Pokud vám povolí nervy, jen si uškodíte. Láká-li vás přesnost a dochvilnost, jeďte do Japonska či Švýcarska.

Nepřehánějte to s klimatizací

Není nic příjemného, když člověk tisíce kilometrů od domova onemocní, byť se může jednat o obyčejné nachlazení. Proto se snažte dodržovat zásadu, aby ve voze bylo maximálně o 5 °C méně než venku. Cestu rozpáleným Bangkokem, kdy venkovní teplota atakuje 40 °C ve stínu s klimatizací nastavenou na rovnou dvacítku, vaše tělo jistě příliš neocení.

Respektujte místní nařízení, byť se vám mohou zdát přitažená za vlasy

Určitě je vhodnější zbytečně neprovokovat a snažit se dodržovat místní nařízení. Jen pro ilustraci: některá parkoviště zejména u nákupních center v Asii mohou vyžadovat, aby řidiči parkovali vždy motorem k obrubníku, nikoliv opačně. Pravděpodobně vás sice za nedodržení tohoto pravidla nikdo pokutovat nebude (natož aby vás třeba odtáhl), všeobecně ale doporučujeme i podobná nařízení respektovat. Někdy totiž, byť se mohou zdát zcela absurdní, tato nařízení určitý praktický smysl mají.

Zatímco nyní musí neprofesionální řidiči chodit na pravidelné lékařské prohlídky již od 60 let, nově bude tato hranice posunuta na 65 let. Návrh senátu, aby se tyto prohlídky dělaly až od 68 let, nakonec, zdá se, neprošel. I tak je ale ministr zdravotnicí Leoš Heger spokojen se schváleným kompromisem.

Dokážeme-li pracovat, můžeme řídit

Hlavním argumentem předkladatelů novely zákona, senátorů za ODS Grulicha a Oberfalzera, byla zastaralost dnes platné právní úpravy. V současnosti se nejen zvyšuje průměrný věk dožití a vitalita starších lidí ale také věk pro odchod do důchodu. Grulich s Oberfalzerem tak jednoduše tvrdí, že každý, kdo je schopný na plný úvazek pracovat, je bezpochyby schopný i bezpečně řídit.

Šedesátníci většinou problémy na silnicích nedělají

Třebaže se za ideální věk pro řízení vozidla považuje 40-50 let, průměrný čerstvý šedesátník je stále schopen bez problémů fungovat v silničním provozu. Často jde navíc o osoby, které řídí již desítky let a mají tedy dostatek zkušeností. Co jim naopak chybí, alespoň tedy většinou, jsou sklony k agresivnímu chování a impulzivním řešením krizových situací. Na druhou stranu kolem šedesátých narozenin se všeobecně začne výrazně zhoršovat zrak a schopnost se dlouhodobě soustředit. Zatímco to první do značné míry vyřeší kvalitní brýle, zlepšit pozornost a snížit reakční dobu až tak jednoduché není. Doporučuje se zejména před delší jízdou dostatek spánku, konzumace lehkých ale přitom energeticky bohatých jídel (guláš se šesti knedlíky sem opravdu nepatří) nebo třeba žvýkání.

Přeceňování vlastních sil může být fatální. Dopouštějí se jej však většinou mladší lidé

Starší lidé občas mají tendence nepřiznat si, že to, co dokázali dříve, dnes už prostě nezvládnou. V našem kontextu to může znamenat, že zatímco pro čtyřicátníka není žádný problém odřídit na jeden zátah trasu Praha-Ostrava, pro člověka v předdůchodovém věku to již problém být může. Na druhou stranu je ale nutné říci, že své síly většinou přeceňují spíše mladí lidé. Starší člověk již většinou více respektuje své tělo a hlavně si uvědomuje, že případným hazardem neohrožuje jen sebe. Skutečně hrubé přecenění svých schopností vídáme spíše u lidí nad 75 let, kteří navíc trpí např. Alzheimerovou nemocí apod.

Lékař musí informovat městský úřad, pokud se stav řidiče zhorší

Již asi rok platí novela zákona, že má lékař povinnost informovat městský úřad s rozšířenou působností o zhoršení stavu svého pacienta, pokud tento pacient není v jeho důsledku schopen řídit vozidlo. Pokud např. řidič absolvuje nezbytnou prohlídku, při které se žádný zdravotní problém nezjistí, je mu bez prodlení vystaveno potvrzení, že může řídit. Ovšem pokud se jeho stav náhle zhorší např. měsíc po této prohlídce, lékař jej nejen informuje o skutečnosti, že by již neměl řídit, to samé oznámí i příslušnému městskému inspektorátu. Ten pak v závislosti na typu zdravotní indispozice rozhodne, zda dotyčnému řídit zakáže úplně anebo jen jeho právo omezí (např. povinností nosit brýle atd.). Až do konce roku 2011 totiž platilo, že lékař takto inspektorát informovat nemůže, a to z důvodu porušení lékařského tajemství.

Psychologické testy pro profesionální řidiče bude nově hradit zaměstnavatel

Řidiči z povolání mají povinnost absolvovat psychologické testy. Ty si museli až do nynějška hradit sami v případě, že jim je zaměstnavatel odmítl zaplatit. Nově mu to však přikáže novela zákona. Jedinou výjimkou budou případy, kdy řidič o svou licenci přišel a testy musí podstoupit pro zisk licence nové. Vše si bude muset zaplatit sám.